mezi stránkami mlčících knih

našl jsi člověče dotyky z plyšových medvídků

v domino vsazené a v něm nejeden hřích

objal jsi židli a nohy se rozjely

a nebyl to let na  saních

to jen čaj rozevlátě zív a kapka po kapce dřevo provoněla

sklěněná konvice rozhozená...že  není tu sníh škoda

jen květy čajovníku  Přihmuřuji víčka

slunce první verš rozehrálo

a Pierot duše rozechvívá

jak mlčenlivá kniha