vysoko AŽ TAM KDE UŽ NENÍ OBLOHA

JEN KOLEMJDOUCÍ TMA

                                     PÍSKÁ SI PÍSNIČKU PÁN

V KALHOTÁCH NA KŠANDY    SÁM do větru břicho vyšpuluje

                                                uhrančivé oko hojnosti  Prsten  Kroužek lásky

nebo spíš chlípnosti v sádle prsteníku uvíznutý

                                                            pláče mastné skvrny

                                              co se nepodobají vůbec ničemu

natož slzám  NĚMÁ JE KAŽDÁ OZVĚNA CO NEUNESE

                      ZPÁTEČNÍ VÍTR

VE SPIRÁLE TISÍCERO PRSTENŮ     VE VÍRU VÝR TESKNOTU

DO LEVNÉHO

                    KAMENE ZABÁKEM VYKLEJE         NETOPÝR

SPÍ                  ABY RÁNO PAPRSKEM   DEN UHRANULO

PÁN rozepne kalhoty a vymočí se     na kšandách dva motýli

                                                       Lapí je a  už nikdy nebe

Vezme nůž                  a                 prsten vydoluje

                     BEZČASÍ VÍTR OBJÍMÁ