hladová báseň od ave aburh
V předstoletí věků kdy krásné konkubíny
pomačkané krajky rukama zženštělých paznehtů
umaštěných smradlavým potem z vulgárních spojení Tělo k tělu
a absint k absintu
žehlily v páře těžkou syčící žehličkou
promrdané podprsenky
a život na hovno
tak tehdy se Bůh nepoklonil
a černoprdelníci hranicemi vzrušení davu ukojili
Plameny plamenů vyšlehaly oči a bílek se změnil v sníh
tam stopy dávna a F.L.Věků
a Bůh se nepoklonil
Devět-sil a básníkům krušno zatímco vysoko tam kde brambor
kaviáru podobá se
a zlato v hubomluvcích odlesky lživé v hvězdy proměňuje
polárka ještě víc stydne
Ve století rychlém co šíp šípem krev hněte
chléb náš vezdejší v dlaních rozlomíme Tu dřeň domoviny
znesvědcené až hymnus pláče a ticho
a kvásek a vztek a červotočem obežraná židle
a Bůh se klaní dennně bezbožným psům
z mlhy Orfeus z bažin Dantova komedie
absurdní nihilistický dada-světe
bez obrazů bez básní bez hudby bez zpěvu
V tomto předstoletí svinstva vražd Domin balastu žrádla
a ufuněných souloží
Bože obejmu tě ????????
v červáncích co nikdy nezhoří::::::::::::::::::::::