V onom tichu

co hraje podobně jak flašinet

jež s radostí kliky točí všechna světla svíček na stromu který se stal vánočním který se stal láskou v ten čas všech zastavených časů co stále tikají rytmem ne blikajících kýčů do kterých oblékáme domy komíny ploty jabloně křoviska ve tvarech sobů a sání i potrhlých čepic s bambulkou parohů a andělů kteří nepotřebují falešnou zář byť sami v sobě světlem jsou V onom tichu kdy voní kadidlo až divoce mezi kávou čokoládou a lehce dotýkaným ohněm paprsků prskavek nakousnuté jablko mění se v křížalu s dechem navinulého vína a uprostřed všech těchto kreseb co podobny jsou živému obrazu zní všechny minulé dny i příchozí preludiem procitěného citu který se probudil a šeptá

"Jsem tady zastavený v běhu  já člověk zapomnětlivý všech přikázání všech vůní rozkvetlých zahrad i ráje

Jsem tady a točím klikou flašinetu

jako bych chtěl nadlouho naslouchat

než narazím do betonových vrat do železných oken do beztiší domova než začnu žít  jen abych žil..."

V onom tichu světel svíček

kdy strom se stal vánočním...