Až projdeš dnem jako ulicí s barevnými domy kde je i jeden mlčící   a druhý opuštěný bude ti víc než oranžově a bude ti víc než bleděmodrým nebem a bude ti rozechvěle loukou a bude ti padajícím listem do brožury s jednou  básní a bude ti tísní na hrudi co podobá se obrácené lodi a staneš se vzedmutou plachtou nad všemi střechami po kterých chodí s komíny snů ptáci co střemhlav zlomili svá křídla Až projdeš ulicemi a smutek z nich se vypotácí do všech nocí z blankytu i z pepře tmy ke každodenním slunovratům /a proč ne/ tak docela jistě obejmeš všechna svá lopocení za všedností  minut na hodinách s kukačkou protože taková je vzácnost života 

protože takový je čas mezi výdechem a nádechem takový je  čas v mezičasí našeho bezčasí v časomíře smrti takové je zastavení zmařené rychlostí Ten schod na schodišti kde sedí Pierot s klaunem a šaškem a popíjí absint jakoby se nic nestalo protože.... tančit je nádherné