Vstupme do Nirvány 

Prosinec je posazený v křesle a žmoulá v ústech pomeranč usmívá se protože ví že ke konci života bude   slaven zaléván i proklet 

Ten pán vprostřed uličky vlaku se kymácí ledabyle na plastových pantoflích v kapsách dvě láhve červeného Z batohu vyčuhuje hlad a schovaná žízeň Nahnul si zaklonil a málem v pádu obcoval s dívenkou která oči jak buličí oka na talíři zařvala přímo poeticky "ty bys sis to chtěl rozdat prasečí očko "odrazila ho od sebe "bacha na láhve " volal a zastavil se hlavou o stěnu 

Prosinec si pošrábal čelo na kterém se procházely hvězdy i andělé v závoji z mléčné dráhy Vytáhl z kapes několitero rukou a začal s nimi rozmetat do všech směrů stran výšek i hloubek palčivost tohoto prostoru kde se my všichni potkáváme míjíme nacházíme rozcházíme scházíme prolínáme i stojíme na truc všemu spěchu 

a tak  jsem pouhou hračkou v dějepravě tohoto dění já člověk dítě dívka žena stařena Bytost co se ráda koupe v květech lotosu a obnažená životem se dívá kolem sebe zatímco vlak míří tam kam každý den