Anežka

Naučila jsi nás číst Evičko: autor, úvod a pak okamžik, kdy jsme rozklikem ZVEDLI OPONU, abychom mohli číst dál, až na konec světa ...  A já po pravdě jsem kolikrát až oněměla, zastavila se v čase a přemýšlela mlčky: 1) jak výstižně třeba jen pozorování dění jsi vložila realitu do poezie 2) jak žijeme, chováme se, nevidíme, nevnímáme, ničíme ... NENIČ SVŮJ BOŽÍ DAR, PIŠ PROSÍM DÁL - POKRAČUJ, UCHOVEJ SVOU NADANOST, KTERÁ TĚ ZDOBÍ PAVÍMI PERY. JSI CENNOST - U MNE ZARUČENĚ BEZ PŘIKRÁŠLENÍ. S úctou, s rukou na srdci se klaní k Tvé vytrvalosti - Anežka M.