Někdy se jenom díváš tam kde hvězda prošla červánkem a vítr 

jí učesal vlasy do culíků deště 

Díváš se tichá odyssea kterou nikdy nedočteš do konce Proč taky Vždyť nás zajímá jen naše podrážka a kolumbárium předků Však mezihra  vydechuje Však slunovraty zahlcené pískem z přesýpacích hodin určují siluetu dnů i nocí Však všechno je tam kde promíchá se koktejl s koktejlem a polibek s polibkem 

Dívám se na sebe a okusuju kůrku nebe z kterého visí klasy jež nerodí 

protože vysátý vzduch sroloval se v průvanu a my zavřeli  dveře pro Ikary Dívám se a vím že už jdeš.....