Světem prochází podivná postava

Je celá v černém 

Splývá s tmou

V ruce svírá bílou  růži

Mezi všemi barevnymi světly   blikajícími hvězdami  vznášejícimi se soby mrkajícími řetězy

zdá se být smutná 

Jakoby bělost zmizela ve všech neónech 

Zapomenuta

Chodí od města k městu v ten čas adventu 

v ten čas očekávání naděje a spásy 

Postává před prázdnými kostely 

Postává před tichými domy ověnčenými závoji ze žárovek 

Postává u pojízdných  schodů na vrchol obžertstvi v restauračních boxech ala texas ala kino ala retro hause v  p'eplněných obchoďácích kde zakopává o papirové tašky z nichž čouhají další papirové tašky v nichž si lebedi papírové pytlíky plné nákupní horečky 

Postává a v ruce svírá bílou růži

Zdá se být smutná mezi  těmi všemi nablýskanými rituály adventních čtyř svicí

na umělém korpusu věnce 

Smutná mezi ulicemi  všech měst  vesnic městysů velkoměst co se sbíhají do velkých i malých náměstí 

k  ohromnému stromu obsypanému zlatými i střimíbrnými anděly 

copak anděl může být  jiný než bílý.... 

kde z kůru oblohy zní kýčovitá love story namísto aleluja 

Světem klopýtá podivná postava v černém 

splývá s tmou která v tento čas  vyumělkovaného

labyrintu lásky nezmizí ani přes den 

v rukou svírá bílou růži

Nabízí ji ne  za peníze ale za odpověď 

Nikdo neposlouchá

Nikdo ji nerozumí

Nikdo ji nechce

Všichni mlčí 

Uprostřed všech stromů v modrých v stříbrných zlatých fialovych hnědých červených cigrlátkach

pokládá stále tutéž otázku 

"Prosim vás lidé 

Kde najdu vánoce