Zbytečnost nadbytečná

je pokaždé když otevře ústa vůl

co myslí si že lvem v království svém

vyřve i nesmysly až smysluplnost ovcí zaskočena jest

Jsou tajemství souhvězdí nabubřenců

však hvězda žádná

Na pahýlu poezie sedává dívka

v odřeném sešitě písmena co v květy změní

a bouři roztrhaj mraky

To myšlenka nehty drží za pařáty nepokory

a u kolébky pokleká

až nad oblaha Malá jehňátka

nadřezenost tichou zem zemětřesením rozhněvá

Zbytečnost nadbytečná

v chuchvalcích samozvanců vlastní pohřeb vytleská