Pan Kaňka  jezdil  s povozem  plným černého uhlí, tažený dvěma  černými koňmi, od stavení  ke stavení.
Kluci  na něj hvízdali  a holky  stydlivě  mávly  rukou.
Pokaždé  zastavil  a  svezl  je.
Byli pak podobní kominíkům, 
kteří  chodívali ulicemi  s obtočenou  štětkou  přes rameno  a v bílé  čepici, která  byla vážně  bílá  .
Lidé  si pokaždé  sáhli na knoflík  pro štěstí  .
Dnes  je nepotkaváme  a štěstí  se pomalu vytrácí,jakoby  zapomnělo  otvírat  dveře  a říkat " Dobrý  den ", jakoby zapomnělo  otvírat  okna  a zpívat,jakoby zapomnělo upéct pekáč  buchet  a donést  ochutnat sousedovi.

Pan Kaňka jezdil  s povozem  plným  černého uhlí a usmíval  se.
To bylo tenkrát, kdy  bílé prádlo  vonělo  vzduchem ,na loukách  kvetly  chrpy,  mateřídouška,přeslička.
To bylo tenkrát, kdy  na polích  rostly lusky             a z uschlých  makovic  se sypal mák.
Ty bylo tenkrát, kdy se  pod podloubím  scházeli  lidé  a povídali si.
Tenkrát , kdy  chléb  voněl  kmínem
a voda  byla  průzračná i v odřeném  plecháčku.
Pan Kaňka  projíždí  městem.