Srdce naruby                                                        srdce plný džbán větru i deště hvězd i úplňků
slunečních trilků na nebi
Proč nemluví
Kdyby mělo ústa kdyby mělo rty kdyby bylo člověkem..
Ale ono přece je Člověk
Je jeho tikání
Jen se nezastaví  když človíček ustrne v chůzi
Když spí
Stále jde i když je člověk laskavý i tvrdý
Jde s ním  otočené naruby a nesmí se zavřít za to že je do něj vidět
protože kdyby se uzavřelo
tak z každého z nás stanou se figurky v celofánu chráněné před žhavostí života co nosí oheň
i vodopád Vášeň i chlad
Srdce to tepání na struny klavíru na kterém sedí metronom
Srdce člověk v člověku
které dokáže uštvat
když ho opustí duše
když zlhostejní ukolébán sám sebou ve svém vnitřním zrcadle
a srdce začne křičet pro jistotu aby zaplašilo démona apatie protože je člověkem
a otevře komory a síně pro všechna člověčí srdce
Tiká
Stále Tiká
jakoby vědělo že bez něj je prazdná rozevřená dlaň
Nosíme srdce na krku jako křížek
Ať to není jen symbol jen okázalost
ale znamení
pro všechna srdce naruby