Lidé
Jdou a jdou.                                                           Chtěli by slyšet a neslyší
Lidé co člověk to sepnuté ruce i rozevřená dlaň
To sedmikráska to pampeliška to kopretina  kopřiva tulipán
Lidé co tvář to obraz
Štětce od barev
Dalí  Van Gogh  Pollock Rembrant Mánes
Jdou a jdou a neslyší své vlastní zvony
Jakoby by chtěli jen dětský hrací mlýnek             na kličku
Jakoby chtěli utéct a není kam
Nelze odcházet od sebe
A přesto jdou a mlčí o žalu
Protože černý šál se nenosí
Ta elegance pravdy
Jdou a vsunují slzy do úsměvu
Však zrodí se jen škleb
Je tolik příběhů jako knih jako hudby jako písní jako..
A stále jen nechceme slyšet že bolest je bolestí
Únava únavou
Samota samotou
Nechceme slyšet Šidítka v sobě nalézáme
jako cesty někam jako káva s někým jako hovor  o ničem a přitom bychom chtěli aspoň držet       za ruku  nebo obejmout nebo jít jen tak vedle sebe Dva stejní a přitom nesourodí hledači krásna
kdyby láska láskou byla Stal by se zázrak
A tak zpíváme o radosti 
kterou si vysníváme uprostřed smutku
Jenže radost je radosti pokud dokážeš rozedřít kolena Duši rozervat a srdce pozastavit  aby se opět rozeběhlo
Teprve pak když neštěstím proplazíš se do štěsti
ach radosti vstoupíš
A
Lidé jdou
A jdou a neslyší  Proto mlčí

Kdy se zastaví.....