Ty s vlasama zelenýma od trávy

co tě rozcuchala a vlíbala

všechny pomněnky světa do očí

se rty cos kolébala na svých  Nemluvně v náručí

s dlaní jež rozehřála zem zmrzlou a okovanou obručí

ty s kůží z alabastru co v trnech krvácí

tolik jsi objímala vzdch  vodu a oheň

až ses zalykala v kouři v němž se smutek roztančí

Ty loď co vyobjímá všechny světadíly těla náhle jsi   v krách nezbloudila

a maják ač beze světla vede tě k pobřeží

Ty s vlasama zelenýma od trávy

do které jsi vklekla pokořena tichem sama nejtišší¨

náhle jsi vzkřikla...

Taková je láska

uhnětená  z jílu  zpěvu  bažin  hudby  pekla