Vezu ti kopretiny mami
Pojedou vlakem
který  hučí vedrem  a slova  cestujich  vibrují        ve vzduchu 
Je květen 
Tvůj poslední tenkrát
Vyjíždime
Jsem unavená  protože to tak má  být
Hory jsou  lechtivé  divožky  co neoklameš  když na ně nemáš
Vezu ti kopretiny  z louky  plné  motýlů  brouků  klíšťat  i zvonků
Jen rudé růže tam nenatrháš
Vlak proplouvá  a mluví
Doma  je tam  kde  BÝVALO
JEDENKRÁT  jednou  zatoužiš  změnit   - bývalo -
na TEĎ 
jedenkrát jednou ....
To ještě  tvoje rty uměly líbat 
To ještě  nebyl sen  ale opravdovost
To ještě 
Než . ....                                                                 Odejít lze  i bez vavřínů
Odejít  lze a uschnout
Odejít lze  a přesto  zůstat
Odejít  lze  a zkamenět  v kameny  uvnitř i vně kamení

Naproti mně  sedí  žena v zelených  šatech    
Smutná Zádumčivá Hledající                                              
Kde jsem ji jen viděla  ...
Ano v metru
Vysoké podpatky tak dvacet  čísel
Tetování
Vlasy  střižené  nesouměrně
jako by si chtěla dokázat  sebedůvěru
Visí očima v mobilu
Dračice  a nebo nejistota  ?
V oknech vagónů  bliká slunce 
I přes skla je cítit černý bez

Je květen
V zrcadlovkách  dvou mužů  v sedadlech vedle se odrážejí  stromy  i střechy  i další  a další nádraží
Oba  spí
Myšlenky  vyklouzly  z reality

Naproti mně  brýle  krosna  batoh                            a  v něm  prstýnek od tebe
Takový  malý  ostrov  pro  Pierota

Jedu  domů 
a vezu  ti kopretiny MAMI