Šla jsem prázdným městem
a myslela na tebe a na tebe a na tebe a...
Město bylo holé jako stromy co svékly šaty před zimou aby se oblékly do bílého pláště co zahřeje jejich nahotu
ŠLA jsem nahým městem nahá
V ruce čemeřici Příslib jara
Nahota není hřích
Nahota je prvopočátek než se zahalíme  sami před sebou jako bychom se styděli za svou duši
Ta se přece neobléká
Je obnažená pokud jí dovolíme být takovou jaká je
Pokud ji nepůjčíme jednu z mnoha svých tváří maskovaných před světem
abychom byli jen a jen úsměv a úsměv a úsměv za každou cenu Za Cenu nejvyšší Za potlačení svých pocitů
Jdu městem
Je prázdné a myslím na tebe a na tebe a tebe a..
Sem tam odraz nebe na krůpěji listu
Sem tam obraz v lesknoucí se kaluži
Sem tam vzdálený štěkot psů a mňoukání koček
Sem tam
Jdu nahá nahým městem a myslím na vás
co se ukrýváte aby jste nemuseli být součástí mé nahoty. Duše je pravdomluvná
Jdu a ptám se
Kdo si vzpomene byť jen záchvěvem
nedotknutelného času na ženu obnaženou až na morek krve
Jsem nahá
protože chci a chtít je touha i cit
Jsem nahá
v prázdném městě uprostřed náměstí plného auťáků bez lidí