Do prkenný ohrady do kozy bez mléka do všech holubic co odletěly ztratila jsem báseň  do všech prázdných peněženek krucinál do mýho rozladěnýho klavíru kde tě teď najdu blbá já blbá uprostřed poletujících papírů kde tě najdu nekecej mi do toho No ty bleble ble pičus kurňajs bleeeee myšlenko nevyspalá beztichá naštvaná a zmalovaná jak děvka na rozvrzaným gauči uprostřed Václaváku kde žlutomodří broučci si staví koleje do svých domovů tady do prčic v mý ulici ticha 

Teď mi vyklouzla z dotyku a byla 

přesně taková jakou chceš čtenáři 

Byla o tobě krátká jak minisukně 

v které dlouhé nohy přitahují oči všech kterým tančí duše onen neviditelný tajtrdlik s mokrýma očima od slzí ten nejmilovanější talisman onen obelisk co třpytí se když tě táhne k zemi tajtrdlik co má v obličeji zrnitost staré fotografie a průtrže ochranných hrází před zloduchy co na nich sedí v nejširším úsměvu jakože tebe básni schlamstne první prozaicky vyšňořený motýl paví oko ach prostoto neustrň před pýchou 

Tak teda ta báseň čtenáři ona krátká jakou chceš číst protože tvůj čas na báseň je omezen nakupováním googlováním chatováním vařením dle programu  Dnes vaří borci z tv 2025 Čučením na  herce ze seriálu který je pořád mladý i když za těch 38 let nabral pár skvrn ve výrazu to si přiznej protože tvůj čas je naplněn přesně tak jak zkumavka moči jež předána do okénka v laboratoři místního špitálu čeká na rozbor 

A zase mi do toho někdo huláká svý problémy o nočníku a dětský prdelce 

O zfetovaných pasácích v bílých domech politiky  O sousedovic slepicích že nenesou  protože sezobaly denní tisk o mordech O elektromobilech co mají křídla atakdal a tak stejně tak stejně jako  probuzení ale o duši ani slovo a o hudbě ani notu a o obrazu ani barvu a i knize ani list  a a a a td

budeš se divit čtenáři přesto tě mám básní jsi krátká jak minisukně podobná oknu z kterého vyhlíží dlouhonohé nohy do světa a volají 

Nebojte se POEZIE je krásně smutně nakažlivě krátká...a jde právě teď k vám....