Tma se na to nechce dívat Má ráda lesk světel v kterých se siluety půvabných žen a rozkošných zženštilych mužů rozplývají do abstraktní meditace Neznámý chlap vybírá odpadkový koš  páchne obyčejnou kolínskou možná někde naleznou na veřejném záchodku Kus po kuse jakoby to byly pečené buchty či řezy štrůdlu odkládá je do igelitového pytle připomínající obal na mrtvoly nakažené leprou nebo infekcí brutality covidové pandemie Pěkně pomalu Některé zbytky si položí vedle na lavičku a usměje se jakoby našel ztracenou portmonku Tma je stále zahleděna do sebe popíjí  broskvový čaj a čeká na svítání aby už konečně mohla ulehnout na velehory druhé polokoule země malebnější než všechna plátna všech obrazáren 

Taková jsou rána na nádražích i v ulicích měst Rána co zívnutí psů a trilek vrabčáka Stojím mezi tím vším vytišená myslíce na všechny mé odpadky z pokácených básní v pralesích bescelerů  a někde hluboce v pozadí všech mých myšlenek Ty navždy nedoposlouchaná písni .Svítá