O pepři massale a skořici

Neříkej že tě to nenapadne

Neříkej že si to sem tam nerozdáš sám se sebou 

myslic na horkost rozkoše 

Neříkej že jsi nečetl Otroka Sylvy Lauerové

a, že tě nevzrušoval

To bys fakt kecal 

V odstínech šedi jsi přece hledal náboj pro své erotické fantazie 

a porno tě ukájí před spaním 

Samotáři

Puritáne naoko 

co vypravuješ jak ti to už stačilo a že láska je hlavně nitro duševna 

A přitom jsi k prasknutí sám ve své obruči

cudnosti  jako by ses hambil za plnost ne chtíče

ale touhy prolínání 

nemůžeš zavrhnout co jsi 

hledáš něhu ale tančíš na hřebících 

vzrušován vlastní bolestí  zahlazuješ bolest nitra

Neříkej že tě nedostane lacinej romantickej slaďák

po kterém zahanbeně utiráš slzy  protože bolí být v prostoru bez hranic prostorem který jsi uzavřel

Snad z vlastního sobectví

Snad z podceňování se

Snad z lenosti změnit svou onanii na vzájemnost

Snad z jednoduchosti rychlého letu svým vlastnim vesmírem 

bez závazku vystavění hnízda 

Neříkej že tě ve snech nehladí opravdová dlaň 

Neříkej že po orgasmu necítíš prohru 

ty který chceš být milován 

protože milovani JE duše těla 

Sám aby nikdo neviděl čteš milostné básně 

posloucháš Hanu Hégerovou

i laskavé houpavé blues 

jež ti evokuje doteky  

Čas od času ve svém špitále 

nahlížíš do Špitálu bláznů 

jako bys hledal ozdravění

ale ono není Nemůže být 

protože celý svět je špitál 

a lidé blázni jež nevědí že léky jsou jen v jejich  mysli 

a tak potkáváme zamýšlené samotáře s rukama v kapsách 

upejpavé labužníky 

Vyhýbavé workoholiky

Převoněnou vyzývavost

slizkou úchylnost 

nedejbože maskovoné vrahy

Pepř massalu a, skořici 

s parfémem pyžma i opia 

A bude to tak napořád 

Dokud my sami k sobě nebudeme upřímní 

dokud vedle Objímámí stromů a   hlazení větru 

Neobejmeme jeden druhého