Vcházím do vůně

Nevím zda lze vejít do vůně jako do dlaní nebo do vlasů či do vnitřku země

Nevím 

zda lze vejít do pampelišky 

či do ohně  Možná jen do vjemů a pocitů 

Neznám zda  přicházejí tmou     a nebo když padne ocas duhy do hladiny 

Nevím ale jedno je jisté      duše se prolnula do vůně

 s myšlenkou

v nás samých

V předčasí těchto časů kdy jsme si vyprávěli  a

kdy bylo tolik místa na slova  mezi otevřenou knihou 

jsme odbíhali k vlastním otázkám a představovali si Boženu Němcovou či Jana Nerudu jak píší a nebo chodí Malostranskými ulicemi aby se vpozorovali do dějů oněch dob

To jsme otevírali fantazii v nás aby  prostírala pro vůní starožitných krámků a naftalínu

Byli jsme i zvukomalbou nočního ticha které šumí vzdáleným dechem spících  rodin    v tvrdých postelích se slamníkem v prosté místnosti s nápisem nad dveřmi - Bůh ti žehnej - vyšitým na plátýnku

Byli jsme i dotytem konví            s mlékem jejichž ťuknutí            o kočičí hlavy dláždění vyvolalo pocit chutě i tón akordů svítání

Byl čas v tom čase v předčasí na pohledy do nás samých které jsme neobratně převáděli do slov nevěda že existuje filozofie 

A když jsme bílou křídou namalovali na chodník panáka

a skákali mu po těle netušili jsme smysl hry že kdo vskočí do hlavy vyhraje

Říká se ....do hlavy ti nevidím...

Nelze vidět pokud připevníme zámek na duši aby nemluvila

V tehdy v předčasí tohoto času

jsem se učila hře na klavír

Maminka mne vodila k panu učiteli Pavlátovi 

Jednou po hodině jsme si povídali

a moje duše prvňáčka promluvila

Pane učiteli víte na čem budu jezdit až budu velká..na koloběžce..

On se usmál a když přišla maminka aby mne oblékla do kabátku který  byl   s velkými kapsami v kterých se daly schovat ruce i poklady

prozradil ji můj sen

Viděl mi do duše

Dostala jsem dřevěnou kolobrdnu a odrážela se  jednou nohou po všech cestách i cestičkách za městem pomalu a velkoryse    k okamžikům výletu

Dnes  jezdíme na koloběžkách všech barev a typů na rychlostrojích 21 století abychom urychlili sebe abychom stihli prolétnou Malou stranou  a v Nerudově ulici se stavili na pivo a před pražským hradem si dali bramborák a pak je uzamli na rozích ulic opřené o zdi aby si je zase někdo mohl předplatit pro urychlení procesu exkurze městem

Tyhle nemám ráda Jsou zbrklé a neotevřou duši

Hrála jsem na klavír každý den  ne že by mne to nebavilo bavilo ale virtuóz že mne nikdy nemohl být Ten dar mají jen vyvolení mne si zvololily později jiné múzy

Doma jsme ho neměli až za pár let když maminka ušetřila na pianino Petrov                Stálo v mém malém pokoji a hrály jsme spolu čtyřruč Schuberta

ale než se to stalo přehrávala jsem etudy u tety na černém piáně  značky Scholze               v místnosti kde na zdech  visely překrásné obrazy od  Chittussiho nevím zda to byly repliky ale ta ponurost ve mně vzbuzovala vůni temného lesa a zarostlých rybníků žabincem

Byly tam i gobelíny ale to mi prateta Anička vyprávěla že je vyšívala její maminka dlouho po setmění do noci protože přes den právala prádlo smetánce z města

Vůbec Nymburk byl o nedělích přehlídkou Dobrých dnů a smekání kloubouků pod podloubím na korzu

zatímco v chudinských čtvrtích se vařily brambory na loupačku

A tak v čase v předčasí

u černého klavíru s taškou ze školy na otomanu s těžkým přehozem v barvách bordó a lahvové zeleně

jsem usedla na židličku několikrát se zatočila a položila prsty na klaviaturu která bývala překryta dečkou ze stejného materiálu jako na kanapi a hrála

V pokoji  byla zima a ve starých klubkách oheň blikal jen aby se neřeklo

Studily mne klávesy 

ale když jsem docvičila čekala mne nahoře v kuchyni  vůně meruňkové  marmelády s jadérky  krajíc chleba a ten největší hrnek s čajem z bezinek

Dnes si vůní hudby mnozí představují jako kulisy v jejich domovech v zavřených duších bez dotýkání slov

Má hudba vchází do mé vůně kde se prolne         do myšlenek Schopena a  Rachmaninova

Myslím že  je čas nezamykat vůně 

tu smyslovost jež mysl zprůzrační

Včera jsem potkala na Karlově mostě  Vojtěcha Hynaise

Josefa Mánesa  a z povzdálí se linula barva  právě vytištěné knihy Aloise Jiráska   Vladimír Horovitz rozprostřel duši do kláves v oblaku nad Rudolfínem                               Na patníku u zámeckých schodů seděl Jan Werich a pokuřoval dýmku 

Chopen na hladině Vltavy preludoval své b moll Nokturno

Vůně se promísily

s vůní pendreku  a mejdlíčka    z krámku opodál

Nevím zda lze vejít do vůně

ale přesto vcházím