Nikdy necítila vůni líp tak silně

jako dnes

blízko Vltavy  kde na dohled Karlův most máčí si nohy

Rudolfínum  si zpívá

Slunce má závoj z paprsků

a mrakům se nechce umazat oblohu protože je tolikero kroků k zastavení

Rafije orloje ruce Apollona

A ona sedí vně i uvnitř všech vjemů a je tichá a snad i vroucí ve vzpomínce co rozpažila ruce v rozpacích

a žodonila

"Obejmi mne"

Vzpomínka jurodivá

Vzpomínka šálek čaje

Jemná i horoucí

A malá sklíčka z vody na Vltavě

střípky slunce obeplula

Pro jistotu 

aby ses  neztratila

Nikdy necítila vůni líp tak silně