Usměj se okamžiku vždyť to umíš

Stačí jen chvilka pro štěstí

Je tak krátkonohé

Uteče rychleji než vodotrysk vprostřed města pro vlhkost vzduchu

Usměj se okamžiku 

ať se v nás nedusí nedostatek dechu v kouřových clonách všech slovních potyček pro zlovůlí světoběžníků za malicherností světských požitků

Ach moje milovaná minulosti kam jsi mi odešla 

Mé dveře uvnitř těla jsou podobné srdci s klikou neviditelné duše

Je dobré mít kliku v žití co bezedné je v křiku i nářku ulice

Ach minulosti upřímná hudbo orchestrionů naladěných blízkostí

Kde jsi 

I kdybych tě hledala ve všech očích kolemjdoucích Nenajdu

Dívají se do země jako by se styděly za tento svět

za sebe co v moudrosti poznaného moudrost  obklíčili sebeckostí činů

stálí hledači pokladů pro jařmo budoucího

..myslívám na jednou jedinou sekundu která vždy rozhodne   o dalších a dalších             Jedna jediná možnost znemožní umožnit času aby se neproměnil  v nečas tikotu      co pulzuje na tepnách až tvoří balónky podobné těm z poutě jež necitlivostí prasknou

Myslívám na  ni

jako na tebe 

můj světe vržená kostko na kotouč rulety co připomíná pilu

Má lásko z pauzáku a vybledlého kopíráku 

můj jediný poslední cite zamazaný průklepem

Jenže rozchody jsou nic oproti

zmaru 

Má milovaná minulosti co nosíš všechny kabáty s plnými kapsami bludných balvanů růží plovoucího písku i duhových kuliček

Kde jsi

Kde tě mám

Kde tě znovu objevím

pro dotyk poznaného

pro slůvko miluji tě

pro slůvko mám tě rád

pro nebojácnost všehomíra

Usměj se okamžiku

sevřený v pěst pro všechny holubice co s holoubky na studené zemi špinavé zrní zobají

Usměj se

ať křídla  políbí vítr

a v nebi se rozhostí šum svobodného letu

a housle a harfa a chorál             z tenkého třpytu svítání