Pokaždé když si ráno oblékne botky co mají kramfleky aby spustily hudbu a kostýmek v barvách počasí co je možná náš soumrak i déšť i rozbřesky v nitích vstávajícího slunce   Pokaždé když si ráno oblékne dobrý den a nasadí kloubouček vím že tě miluju má hašlerko nevycumlaná v ústech s polibky palíš nostalgicky co pár kapek vody na tváři které připomenou rozchody schody schodiště dveře sklo a zimu Jen na tu chvíli chvil  vím že tě musím obejmout a procítit tvé teplo jako parfém od Bruna Bananiho a je mi to tak moc na pendrek a tak černě a ještě víc.. Naleju si mléko do mlhy v které se ještě stále může snít než se uvaří káva ta laskavost pro myšlenku a nebudím tě Jen se dívám na tvůj dech jak se pohybuje Je to cestující něha v těle  Slyším v ní všechny saxofony i trubky housle i violu je tam i harfa a piáno a mezi tím vším rozdýchaným orchestrem pan Hašler co nabízí píseň

Nebudím tě kopretinko hřebíčku  tymiáne Jen dýchám tvou skořici čokoládu  masalu

Pokaždé to tak je

i když tu nejsi To jen rozcuchaná touha opakuje minulost a tak

pokaždé než ptáci obejmou křídly oblaka

vím že tě miluju jako ranní nedotknutelnost vzduchu ...