Provačka růží

chodí po ulicích

zastavuje se v předzahrádkách tichých restaurací a nabízí radost

... kupte si vůní a dotyk..

v čase kdy se méně objímáme

v čase kdy se bojíš polibků

v čase kdy se ti nechce víc než nic

v čase našich životů uprostřed obav i rebelie

Prodavačka  má smutný úsměv                V košíku sklopené hlavy čajových i rudých růží jako by chtěly říct

..vezmi si mne pro někoho kdo tu s tebou nesedí v podzimu kdy proutěná křesla jsou vystlané dekami a několika zatoulanými lístky ze stromu přes silnici...

Vchází do kina kde nehrají

Vchází do divadla kde na jevišti stojí Pierot Na prknech okvětní lístky tentokrát z malých sedmikrásek které už nekvetou

Vchází do obrazárny a sama promlouvá ke Slunečnicím Van Gogha a Moně Líze

Koncertní síň šeptá Romanetto Josefa Myslivečka

a Jakub Arbes pláče

Prodavačka růží jde ulicemi

a nikdo ji neodpovídá

Nikdo je teď usazené v nitru lidí

jako když zemětřes  roztrhá zem která se neumí bránit

... kupte si..dám vám je..

nabízí stokrát za den i noc kousek zahrady aby uvadlé duše zezelenaly podobně co čerstvě vyroslý tenký stvol nového stromu

Není přece jen uzamčenost

Není přece jen beznaděj

Není přece jen zatrpklost

Je i tikot hodin v kterých se zhudebňuje život

Vzpomněla jsem si na tvoje oči Horké čokoládové pusinky   v odlesku mých tehdy když jsme jeden druhému kupovali růže

Vzpomněla jsem si na blankyt moře v odpoledni kde jsi se na vozíčku dotýkala nohou pěny

Vzpomněla jsem si na sebe kdy                v předsálí noci stála smrt

Vzpomněla jsem jak voní Petřín

a obrazy v jeskyni Mistra Reona

Uslyšela jsem sebe a tebe a nás

v tu chvíli kdy prodavačka růží odcházela 

Za ní samota do které padáme pro jistotu dalších dnů

Cítím všechny doteky vašich vnitřních hlasů

Cítím že ti musím koupit růže

 světe Tu radost pro štěstí

Zrychluji krok Běžím

Dotku se ramene ženy

Ohlédne se vystrašená a všechny čajové i rudé růže z košíku jež upustila padají

Vypadají jako andělé

co se nám snaží k nohám...