Ave Aburh Eva Hrubá. procházím
Procházím mezi vámi všemi Dotýkám se
Jen jakýsi mocný čaroděj bere impulsy i vibrace které ač tvořící celek nespojí se v hudbu
Plýtvá tóny na falešné struně kterou jsme rozladili Možná zato může zeměkoule která se přehřívá
Možná tající ledy jež zaplavují kořeny
Procházím mezi všemi těly jako bych nebyla Snad i stěny všech domů jsou přívětivější a nabízejí dlaně Hladím omítku i odřenou cihlu sama v sobě oprýskanější podobná zmuchlanému inzerátu na dlažbě co nabízí empatii a laskavost Nikdo ho nevidí Dupou všichni společně na ulicích i schodech co je mají dovést jen k sobě Tam na vrchol na kterém se drží zubynehty se svými psi a bodyguardy
Jsem vhozena zpět tam kde jsme v probíhajícím čase sebe zastavili na soutoku soucítění a lásky Nehráli jsme ani ruletu ani domino ani zběsilé karty osudů Byli jsme vším co v nás plulo Byly to koráby našich dnů My vnímaví jak koruny stromů bez nichž bychom vdechovali jen smog
Jsem tu
Vidíš mne
Člověče
Nevím jak dnes zní v tvých uších miláčku jak vnímáš slova miluji tě nevím zda mít rád ještě platí právě tak jak daný slib
Přesto hladím ono vyřčené milovat miláčku mít rád ach emoce ach pocity cituplné i když duše je k smíchu ona tajemná žena kterou nikdy nepotkáš pokud tvůj vnitřní zrak oslepl na sobeckost a zaslepil okna betonem
Procházím mezi vámi všemi a už nevím zda má smysl v nesmyslnosti současného pokusit se pohladit díry onu prázdnotu do které se propadáme
Hraj má milovaná touho bubnuj na poplach Má něho vetkni se do zvonů
Můj miláčku mysli na věrnost labutí i hejna plameňáků Má budoucí lásko vzpomeň na minulost a dej k trávě přivonět
Procházím světem zatraceně ztracená k sebevědomí společnosti jež je bez jména