Povídej mi tak jakoby všechna světla roztrhla tmu a zažehla ne ohňostroje ale teplo barvy plamínků ne těch pod pláštěm plotýnky na sporáku jež tvoří modrošedou clonu Povídej mi tak že všechny duše co poletují kolem nás protože ještě nenašly tělo do kterého by vstoupily budou naslouchat tiše tobě a ne pohybujícím se ústům co jazykem formují naučená slova ty slovníky které sepsal kdosi dávno pro význam  vyznamů Vyprávěj mi příběh co má tolikero prožitků co rozhrnou oponu tmění a posunou noc k rusalkám hvězd co se rády koupají nahé blízko  luny pro lahodný třpyt Šeptej mi sebe abys nebyl člověče utopeným knotem ve svíčce Rozmlouvej hlouběji ne pouze dotykem z kterého můžeš vycouvat slůvkem promiň  Otevři tóny ta světla uvnitř nás když vstupujeme do sebe v milování se vroucněji než lze vyslovit 

Povídej mi ať slyším všechny šansony básně symfonie romaneta obrazy sochy společně s blažeností trávy i vroucnosti oceánu 

namísto nasypaného popcornu do coca-coly namísto kostí na mastném papíře namísto prázdné obálky bez dopisu Buď filmem do kterého vstoupím abych tmu roztančila...