Pojďme se chvíli klamat

Pojďme být na čas pohyblivým snem třeba sladkou vatou na špejli a lepit se dětem na nos nebo žvýkačkou co praská v ústech a voní po eukalyptu možná víc po jahodě Pojďme být šlehačkou na kávě co tvoří hrady i obličeje když ji lžičkou rozhrneš než se utopí Pojďme se nechat dotýkat fantazií o něžném plyšovém polštáři pod hlavou co ti cuchá vlasy právě tak jako jsme to dělali my všichni v těch okamžicích intimního štěstí

Pojďme se ohýbat ve větru našich slot podobně co malé stromy ve školkách uprostřed temných lesů

Pojďme utéct před hukotem ulic co nezpívá jako oceán

ten slaný koláč vody co pěnou se drobí do pevniny

Vím jak bolí každý den kdy není ráno o polibku

ani o setkání očí v dětském úžasu že tu jsem

Znám dávno poznané tichosti slov mezi dveřmi a duté kroky na schodištích kam padá soumrak i v poledne

Pojďme se klamat

abychom v dešti dokázali objímat slunce

abychom možná ukotvili rozum do citu 

abychom si možná nemuseli vymýšlet a lhát když nás sevře obava o vše následující po dni předešlém

Pojďme utéct do smyšlenek o zítřku do těch nadějí bez intuice

jen abychom ukonejšili 

jen abychom rozdýchali všechno co víme....

Pojďme se klamat

něžně a opravdově