Pojď ke mně má milovaná upřímnosti z dávných dob voňavých stolků na dvoře zkrášlených prostým prostíráním bílým jak vybělené plínky na trávě pojď ke mně můj dorte z piškotového těsta s marcipánovou růží promazaný máslovou pěnou s kakaem bez margarínu a kopcem šlehačky co neztékala po jahodách natrhaných ze zahrady u domu
Pojď ke mně  milá minulosti kterou tak rádi ponižujeme při požírání buchet z plastových krabic v celofánu při otírání prstů do ubrousků napuštěných falešnou vůní  květin i heřmánků když mezi zbytky po všech ostatních na rychlovku v rychlých bufetech pardon "fast foodech"  padá  z úst cibule salát majonéza z bulek nabouchaných plackami rozemletého rádoby masa
Pojď ke mně ať tě mohu obejmout opravdovosti pravdomluvná ženo v otrhaných šatech  všech prožitků a slov čistých v každodenním rozbřesku rána  která jsi nezapomněla na džbánek vody a průzračnosti
Říkám si
..chtělo by to pořádnej nářez z drahých vajec a chleba upečený v drahé troubě na plyn proložený papričkami a rybími hlavami za všechno smilnění s lumpárnou protože tohle už není klukovské šaškování Chtělo by to zalít všechny kaktusy v hlavách pivem které si zaplatíš sám aby tě přešlo pokrytectví pro vlastní přežití a pak  člověče kdovíjaký hodit tě do vroucí vody abys ucítil co je to popálit se když spaluješ
Chtělo by to...
Pojď ke mně má milá laskavosti všech otevřených oken k pozdravu
Pojď ke mně můj nádechu i výdechu
co v časech dávných dob nekuckal se a nedusil  bojíc se o pravdu
Má minulosti možná stářím přikrášlena jsi ve mně jak svatá žena v plášti co dlouhým šosem zem vyhlazuje
a v každém kroku nový čas a v každém kroku překroucená historie
Miláčku ještě že tě mám
ve svém srdci v tom albu vzpomínek
ve štěstí prožitého
v radosti co znám
Pojď ke mně má milovaná přítomnosti z dávných dob
postavím starý hrnec na plotnu
do hrnku s puntíky meltu namíchám
a na ubrus s krajkovým lemem složím ruce na tvou dlaň
Pojď ke mně milovaná přítomnosti z dávných dob