Pohádka

(KNIHA od tebe)

Někdy vejdeš do pohádky a

v tom čase otevřené knihy stáváš princeznou 

objímaná všemi krásami paláce  Procháziš komnatami a nohy ti laská jemný plyš koberců

Jsi hýčkaná v ložnicích a postel    s baldachýnem vytváří nebesa Stáváš se andělem pro anděla

Kolem tebe zpívají zlaté labutě a vše je zalité tak silným sluncem že nevímáš jak spaluje stromy jemně osekané do tvarů holubic

Jsi pohádkou v pohádce která se umí bránit drakům i dravým ptákům protože na hradbách stojí ve dne i v noci trubadúr jež svými tóny zaplaší i smrt 

A kniha sama otáčí stránky            v kterých kvetou bezy i lipové aleje stromořadí jabloní mezi palmovými háji

kde proudí voda ze zobáčku slavíka do studny jež hlídají urostlí eunuchové a svůdné  víly 

kam usedají šlechtění chrti i dalmatinci  k nohám královen a králů

Jsi tam  šťastlivec v náručí pohádkových snů

a ono je všechno jen a jen jako

a ono je všechno jen a jen jako láska

a ono je všechno jen a jen jako dotýkání

a ono je všechno jen a jen jako princezna a princ

A ono je všechno jen a jen fabulace

K té knize se vracím řadu let

Snad proto že jsem jí uvěřila