Chci se tě dotýkat člověče

Tebe v přítomnosti všech světel tvého záření Podobáš se lampiónu lucerně žárovce slunci i měsíci Možná i všem hvězdám co zkrášlují noc v které spí ukolébané tvé dítě tvá jedinečnost umět vést radost bok po boku k valčíku

Chci se tě dotýkat veškerá má lásko i tebe jediná která ses odlišila od duše a stala se jen tělem I tak byla jsi a jsi v kartotéce polibků na pergamenu s názvem dotykaná báseň s mnoha slokami ne pouhé čtyřverší 

Chci se dotýkat

 Už nejsem tak blízká protože ty člověče jsi odešel do vákua mlhy která neobjimá Nemůže protože neexistuje je vytvořena jako grafity na troskách domů v kterých dřív snídali lidé aby objali den

Díváme se na sebe jako na film jako na fotografii s animovaným pohybem slyšíme se ale nedotýkáme se kladívka ani kovadlinky jdeme spolu pěšinami letíme letadlem plaveme v moři ale nejsme přitomní Jen se přenášíme vzduchem k sobě bez sebe Chci se tě dotýkat a cítit tvé teplo polykat krůpěje vody z tvých řas když tam sedí smutek Chci být a nejen viděna

na všech obrazovkách rychlosti která nás pohltila Chci tě žvýkat mísit se hníst modelovat vstřebávat Tebe jedinečný v přítomnosti vůně 

Pojďme se ne vrátit ale nezapomenout jaké jsou oči uvnitř tvých a jaký je dotyk který se chvěje