Zdivočelá touhou nepospíchám vím že kdo chce setkat se prohrábne si vlasy a usměje se Hodiny nehlídá není proč Někde uvnitř růženec všech dotyků ony památníky s pomalovanými listy pastelkami za pár kaček v papírové krabičce v které je nevyčpělá vůně dřeva co čeká na obraz 

Nepospíchám  hledám tišinu v několika čárách které jsme spolu nakreselili rychle v pauze milování za zrychleného dechu před kolébáním se  v prolnutí v sebe k výkřiku 

Vím že mne počkáváš den co den na stejných místech v jiných časech divokou i zapomenutou v pohybu ty má léčivá ty můj  zvonku u domovních dveří který slyším jen já 

Divoká touhou pro všechen tento čas 

dávám se ti obnažená až na nahotu  svléknutého těla Nepospíchám