Minulost

"Mohu si přisednout.."
Několik hlav se otočilo od stolu plného plastových taliřů a papírových kelímků
mezi navoněnou růží se střibrným okrajem         ze střelnice
" No zajisté Vezmi místo.."
Jeden z přísedících loktem shrnul kupky posmrksných ubrousků na zem
kde se válely zbytky tvrdých rohliků z kterých vyčuhovaly špičky okousaných párků mezi kolečky a proužky paprik i okurek
Nikdo se dál o nic nezajimal
Někde v dálce zněla píseň Kávu si oslavím
a v ní splývala Už nejsem volná
Klasické odpoledne v centru města
Haydpark opodál  připomínal smutná torza prázdných soch
Nuda
Posadila se na kraj odřené lavice
Vytáhla z batohu svačinu zabalenou v novinách
Láhev vody s uzávěrem na pérko
Malý plechový hrnek a smaltovaný talířek
Zavoněl chléb a vyškvařené sádlo
Hlavy přestaly pokyvovat tam a sem
a postupně rotovaly směrem k hostovi
Někdo se rozchechtal
Jiný povytáhl obočí
Další se začal houpat na židli která vrzala a vůbec ne do rytmu všech písní okolo
"Co to je.."
vyslovily udivené oči
'Nabídněte si. Je dost i pro vás.. "
Starým nožem odkrojila kousek kůrky a otřela ji
o krajíc V hrnku zacinkala voda
V sádle se vytvořila cestička
" Ochutnejte.. "
Nikdo nenatáhl ruku
Nikdo neměl zájem
Přišel hostinský
Půllitry cvakly o sebe
a vedle nich přistály zabalené hamburgery            z Mekáče
Šustění připomínalo myší rej
" Kdo seš.."
S plnými ústy zamumlal malý kluk jehož táta ležel  půlkou těla na stole a  spal
"MINULOST"
"Můžu ochutnat.."
a pihovatý kluk olepenej všemi značkami modních trendů natáhl ruku pro chleba
Ti dva pak seděli na kraji  ošoupané lavice
a povídali si  a smáli se  a nasliněnými prsty sbirali drobky ze stolu
"A ty noviny si mohu vzit.."
"To víš že ano"
S ještě mastnou bradou zabořil se do čtení
Minulost ve starém hnědém kabátě s perlovými knoflíky vložila ruce do kapes
Zvolna se nadechla a její pohled  připomínal štěstí
Protože  štěstí když je  lze zhmotnit a vyzařovat
Kdesi blízko zněla Óda na radost