Kdo tě uštval miláčku můj

tebe v tomto širokém světě bez náruče

Kdo tě vyždímal jak hadr na podlahu a hodil ho do koše s odpadky nedojedeného  obžerství svého vlastního života

Kdo tě zmačkal aby sám byl bez vrásek

Miláčku

Přitiskni se ke mně

Ještě tu jsem

Možná ne na dlouho možná jen teď

než se rozutečou všichni moji kolouškové s čokoládovýma očima do pastvin ticha bez lovců

než se ztratí v mlze před šakali

Ještě tu jsem podobná lani 

co prchá před ránou

Den co den noc co noc ušlechtilá

Jak směšné

Jak tristní

být hnán do všech koutů své duše do které se nahlodávají krysy potkani i nutrie

Chroustají a pitvoří se 

Ještě tu jsem než zděravím

a vítr odfoukne dobrotu jak list

co někdo a rád rozšlápne protože ten zvuk připomíná lamání jeho srdce Tvrdého koláče s rudou jahodovou marmeládou

Miláčku

ještě tu jsem

a déšť nese v sobě nostalgii všech promarněných chvil bez  slunce které ač nevidíš je cítit v každém mraku

Ještě jsem 

ve všech zatáčkách ulic Ve všech zakoutích Ve všech bílých čarách na cestách i stínech pod korunami holých stromů

Kdo to zavinil miláčku

že pláčeš...