Je čas mezipřistání
Zdržím se v něm
Po celou dobu této básně
Nevím zda je to báseň
protože už samo ono slovo volá po kráse                                Nevím
jestli lze sepsat krásu podobně jak nelze sepsat emoce
Je čas mezipřistání
Setrvám v něm
sepíšu slova do řádků
pro tiché kolébání se ze špičky na patu a z paty na špičku
ve chvíli rozhodování
ve chvíli nevědění
V té chvíli před než přijde další před
V ten čas teď v teď tady
pojďme do básně té mé objevené
jakoby a ledabyle  zapomenout se ve vzpomínce Ach jak krásně zní zapoměnka
vším tím co padá noc co noc do spánku jako do vějíře
Možná se chce  připomenout
Jen připomenout
protože zapomenuté se sem tam objeví u stolu a požádá o sklenici vody
v které plavou i
mé čokoládové špičky                s vaječným koňakem a jeho chuť kterou jsem pila z tvých úst  má nemilosrdná
telenovelo
můj dechu  v safíku
slyšíš jak vzlyká.. přesto se mnou sedí u stolu Zapomenuté i Zapoměnky  Ruce položené na desce jakoby chtěly hrát jediný akord  z minulého romaneta
Zapoměnky  se objeví i tam kde nikdy nebyly jak by také mohly ....Vozit se parníkem chodit dokola než vystoupí z vlaku sen ...Létat mezi silnicí a chodníkem a zastavovat auta když ti omdlévá láska v duši pološílená strachem o druhého
Jak by mohly když jsou myšlenkou jež občas zapomeneme jako máslo na stole které se  plazí po papíru protože je léto
Ještě pár vteřin nebo možná o rybí šupinu na talíři pro štěstí
setrvám v tomto mezipřistání
mezi teď a bylo
mezi bylo a bude
Nevím čím to je ale kdykoliv se objeví mezi blikáním světla které mne bolí do očí všechny tyhle
zasněrované boty plné  esence
nocí i dnů z mých putování tam někam kde nesedí prázdnota uprostřed mozku To rozchechtané budižkničemu zasnoubené s nic   ale hubeňoučké  "Mám tě rád. "        s papírovou čepicí na hlavě a vlaštovkou kterou posílá stále a stále do všech prostorů kolem sebe  a ona se vrací zrovna tak jak loďka z celofánu z jediného bonbónu který rozbalil pro celou zeměkouli
Aby se divila
Aby  si sedla na zadek jež se zrcadlí v mořích a oceánech a dotýká se   též oblaků a otevřela pusu dokořán pro vítr
v němž nezpívají Sirény ale andělé
Div se světě co jediný bonbón dokáže
a" Mám tě rád" je teď tady všude se mnou
v tomto podivném mezipřistání
v jistotě nejistot a v nejistých jistotách že na mé zapoměnky
zapomenu
a vlastně můžu
protože
ony ví kam nasměrovat touhu i vášeň
bez níž je úzkost na blízku