Mám ráda vítr co roztahuje křídla na všech schodech v podzemí pokaždé  svléká šaty šálky kabáty až na kůži  kde se protančí do valčíku i do polky Tam dole ve stanicích z betonu a umělého vzduchu ho potkávám Rozevlatého a volného 

bez čepice a hůlky Opírá se o mne

dýchá mi do úst a pod nohy                                     Mám ráda tuhle diskotéku na těle to vlání všech dálek tu laskavou vichřici když přijíždí vlak i víření vzduchu než zavřou se dveře

Lidé uvnitř vozu se podivně klinkají

Lidé držíce stabilitu za červenou tyč mlčí

Lidé kterým možná  také před  chvíli tančil vítr na těle posunují nohy jen sem a tam

Vnímám  vánek  vnímám chvění 

podobně jako pohlazení podobně jako letmý dotek letmou dlaní

Slastnou rozkoš rozechvění

v prostoru kde jsi jen ty

a opadávají ze mne zbytky sádry do které mne oblékl včerejší i předvčerejší nesoulad nás dvou   u jednoho stolu v jednom bytě      v jedné čtvrti panelového sídliště v jedné ulici kde zajíci se vyplašili tvým křikem a mým pláčem kde ještě vroucí polévka stekla z talířů do dřezu jen proto že nebylo po tvém jen proto

že v ten den svítilo příliš slunce 

a schovalo duhu

Na těle mi ťapká malej trpaslík co nosí štěstí podobně jako tvé prsty

když toužily po předehře k bubenické show  se sólem  houslí a jejich několik repríz v noci vášně a mazlení 

Mám ráda kapky potu našich těl

znějí jako čembalo možná i tamburína Možná jen jako vítr

Volnost se podobá celé Praze 

Všem střechám vikýřům podkrovním ateliérům i obloukům sklepů kde si prospěvují zatoulaní ptáci a pleskají křídly o okna i zdi aby skulinkou dveří vylétli do vánku vlání povětří  průvanu vichřice tajfůnu i bezvětří 

v kterém  vítr rozjíždí další diskotéku na těle

Mám ráda vítr v kterém jsi ty

Vlání 

A

A

Vítr