Když mezi láskou je  makový lán

co opadal  

a v dálce spí  už jen bílý tulipán

 a oceán květů kopřiv i čtyřlístků

kdosi  rozcuchal vlnou co nemá dlaň

protože pohladit umí jen ten co miloval

 tak smutek je plný džbán polibků

v trávě kde najdeš jen chudobku

Ten kvítek pro vzpomínku

Moře se leskne Zrcadlo pro slzu co sůl rozdrobí bez otisků

jakoby padal déšť co vše vyplaví

jakoby padal příběh co už spí

do průhledných krůpějí               Pivo  a parfémy na břehu zavoní

 okolo lidí a kol kteří nikam  nejdou nikam  nejedou

Jen mlčí Možná sní

o pěšinách i o lodi

Hemžení hlasů plete  se zpěvy

Ve strunách kytary ženy vzlykají

těžké blues trhá záclony

mezi noblesou dne a ztracených

nadějí 

V přístavu jen vítr zakotví

Panenky v poli kopřiv     poslední lístek si roztrhly

Pohladit umí jen ten co miloval

Vykvetla v zoraném poli

černá růže z našich hran