Ave Aburh Eva Hrubá Dotkni se mne
Dotkni se mne
Jsem nahá až na plátno mý zatracený duše Zírá tam někam do všech tajných koutů lesa v kterém se producírují ptáci Štěbetají podobně co lidé mezi prvním a druhým jednáním v divadle které je tak silné a emotivní že zmizely všechny otazníky o čem to je co to je proč to je Vím to protože kdesi uprostřed barevný portrét mluví beze slov v plastické panoramatické skice budoucího a oni lidé štěbetají podobně co papouškové o kedlubnové polévce o plněných paprikách o jitrnicích Jen já mlčím o vůní která je v lese na poli v obchodě v kině i ve vaně stejná vždycky stejná a vroucí jako naše rty dvě lodičky propojené protože když jsi tu se mnou můj krásný obraze co voníš parfémem z flakónu dějepravy o všech obrazárnách v kterých zurčí místo potoků vymačkané barvy z olejů kterými se potíráme blízko vrcholu než blaženost otevře nám ústa do výkřiku než tympány tub s bělobou vystříknou do něžného prostoru pro malíře lásky v letokruhu bytí Tak mlčím a vdechuji protože když jsi tu můj krásný obraze jsem milovaná Mezi prvním a druhým jednáním kdy tě vyrušují zvuky podpatků maluji až na kořínky všech kořenů z mých kostí obraz kde vstřebává se vroucnost s apatií do siluet žen jež prstem rozmazávám k torzu muže oné pozůstalosti mladých nespálených úvozů kde dotýkání se špičkami jazyků stvořilo zář Ten kýč mezi příjemně nostalgickou šedorůžovou oblohou Dotkni se mne můj obraze Miláčku Jsem nahá až na plátno mý zatracený duše.