Padá déšť

Nevím jestli může padat déšť

Jestli jen nestéká z oblohy

Jestli nepláče 

Jestli neomývá

V tehdy  v tenkrát

mne umývala maminka v sedací vaně uprostřed velké kychyně v podnájmu domu kde paní domácí leštila dveře třikrát za den Okna se myla každý týden a běda když na schodech byla stopa po prachu

Omývání vonělo mýdlem  po bezu

Voda si mne oblékla do průzračnosti než ji vysušil froté ručník který byl vzácností

Nevím zda může padat déšť

ale padá do země jakoby ji říkal ...neuschni..

nevysuš se řeko ve vlastním korytu

Často tajíme v sobě slzy ten zármutek duše a topíme ji tak dlouho než vykřikne aby poté nasála vzduch

V tom domě v podnájmu jsem tajně chodívala na půdu kde byly poklady Rozlámané židle truhly a krabice Rámy bez obrazů Torza kol i kočárků Možná mne tehdy už napadlo komu asi patřily  Byly tam i panenky Jenže jsem dostala přes zadek pokaždé při návratu se  zaprášenýma  očima na vrch hlavy

...Evičko žes byla na půdě..tam nesmíš..není naše..

Brácha se jednou ztratil

Když se probouzelo ráno a v záclonách ukáčkovaných maminkou se objevovalo světlo  šla  jsem ho zatahat za nohu

Mamiiiii Vašek je pryč....

Kdyby déšť opravdu padal bubnoval by na poplach na všechny dveře v tom velkém domě

Našli jsme ho ve sklepě

Opřený o zeď spal

Sklepení domů bylo strašidelné

Vlhké zdi vylučovaly zvláštní pach podzemí a uhlí v kójích čpělo syrovostí 

Když ho šla maminka  nabírat lopatkou   brávala mne sebou

Líbila se mi ta  temná rolničková hudba při pádu černých kostek do kýble

a nikdy nezapomněla říct

..dávej pozor na schodech..jsou vlhké..

jako déšť

Sbírali jsme  ho do nádob a zalévali s ním květiny  voděnky

 Maminka si s ním myla své hnědé vlasy které se potom leskly jako vyleštěné zrcadlo

Táta si plácal na hlavu žloutek

prý aby nezplešatěl ale stejně jeho vlnité havraní vlasy opadaly 

...to je tou čepicí..nebo možná tím že ve vzduchu v kterém si poletoval on letec v okouzlující uniformě mu turbulence vytrhala kořínky

Táta ve mně zůstal  jako bludný kořen 

Padá do mne obraz sebe

Běžím po dvorku 

Ve vlasech dlouhých až do půlky zad plavých a vlnitých září plamínky

To si brácha s klukama vymysleli šibalství

Zalila mne vodou paní domácí

Nevím jestli padá voda 

Nevím jestli padá déšť

a tenkrát padlo tolik facek

a já do pláče

Vše souvisí se vším

jako my souvisíme se všemi minulostmi v souvislém padání deště a průniku slunce

a minulé jež kmitá v přítomnosti podobá se žárovce 

před svitem

Myslím že už vím

Déšť padá