Chybiš mi ty a všechno

Chybí mi  rozsypaná mouka na vále a kuličky těsta

Metronom na piáně

Zbytky nakousaných okurek v umaštěné sklenici po mejdanu 

Kalhoty hozené přes židli

Plný koš suchého chleba na chlebovou polévku

Nasládlá vůně od slupek z banánů co zůstaly viset na víku krabice od bot

Kolečka uheráku z Tuzexu 

Antiperle v kulatém obalu s okýnkem

Poprskané zrcadlo a zubní pasta v umyvadle  kde stvořila panáčka 

Neustlaná postel s ďolíčky od loktů pat a zátylků

To všechno tu chybí

mezi nažehleným potkáváním se bez stisknutí ruky

mezi krabicemi od pizzy a plechovkami od všech laskavých nabuzovačů správných energií

Mezi hudbou co zní tak stejně jako koleje vlaku možná i kopyt koňů

nebo splachování toalet na veřejném

wc mezi obrazy andělů co ti mají přinést peníze a štěstí a radost a radost a radost právě tak jako mazanice na plátnech které vede neznámá ruka inspirace vzešlé z vánku pralesa bez múzy bez imaginace bez duše jen v obalu  toužícího vyschlého citu

Všechno tu chybí 

mezi veškerým prostorem který netvoří kruh ani trojúhelník ani čtverec ale tečku Tu jedinou tečku ve svém bodu bytí  bez echa bez dvojhlasů  bez duetů bez tria jen v sólech 

protože jsme tak moc osamoceni v

 samotě ohně a kouře 

Cigaret a dýmu Vody a bublin Větru a zpráv Planetárií bez hvězd  Střech bez domovů Ksichtů bez obličejů      a tak v pauzách mezi mnou a mnou 

v pauzách s kopírákem  svou pauzu vypauzujeme tichým souhlasem se všemi vibracemi bez vibrací avšak rádoby jedinečné jedinečnosti  i kdyby se zeměkoule roztočila jako káča 

Nás se to nedotkne protože v tomto letu změněni v desku displeje 

ztracení  sami v sobě vyhořelou sirku vyhořelou sirkou nazapálíme

a  v lesku cetek patina plísni  podobá se

V ohňostrojích vzdálená radost jakoby v čmouhách  na obloze žalovala 

prchavé přítomnosti štěstí 

Chybí mi škraloup na kakau a drobečky na ubrusu Staré tranzistorové rádio Karel Gott Monoskop o půlnoci na obrazovce černobílé televize Zrnění a hymna 

Chybí tvoje dobré ráno

Jsem pozůstalá mezi všemi mými pozůstalostmi uvnitř sebe  Jedu tramvají číslo dvacet dva v roce dvacet dva s dvaadvaceti zastávkami do osvíceného  tunelu   nevkusnými  řetězy a  ozvěna všech zvuků  odrážející se o stěny připomíná zpěv  Reye Charlese a Edith Piaf dohromady Jiskry dým a kouř  

Chybí  mi tvá dobrá noc

Chybíš mi  ty a všechno                                                          Cítím vůní  utlučeného másla brambor a podmáslí  

 V betonových ulicích žene  pasáček na pastvu 

Chybí mi všechno a ty