Chtěla bych se potkat před šedesáti lety
Pohladila bych
školačku s koženou taškou na zádech s kapsami na přasku a slabikářem  Gumová  panenka v jedné z nich
Dívám se na své ruce
Malé
Dotykové
Zestárlé se skvrnami které tvoří tváře
Takové měla maminka
Vídám je často  sepnuté                             s kytičkou kopretin
Když  mne objímala Byla to křídla
Frekvence myšlenek upadá do latergie podzimního večera
kdy lidé uléhají do levadulových postelí s knihou čtečkou tabletem samotní nebo dva
Pamatuji že někdy ve 14cti letech mne vsákla vůně moře a touha  Martina Edena Jack London jakoby předurčil moje moře a moji touhu psát
Často si na něj vzpomenu jako    na Boženu Němcovou  její osobitost a toužící srdce
A lidé spí v levadulových postelích  Snad se jim nic nezdá Nic je nebudí po potrhlém dnu     v centru spěchu
Někde z dálky ke mně dolétla vůně připálených buřtů  možná to byl jen zatoulaný oheň v komíně
a další kořeněná z čajovny                         z tyčinky v jejímž kouři tančí baletky   na tom rohu kde jsem se opřela o zeď jen proto že mi poskakovalo srdce jako bych před vteřinou skákala panáka
Masala naše masala
Naše čajové koupele
Naše napuštěná vana a eukalyptový olej
Naše dotýkání a vodotrysk
Ne ! Hodinky s vodotryskem Takové to bylo
A přes tohle všechno se přece nikdo nemůže přenést snad jen anděl ...jsi anděl s kouskem ďábla..říkals  a pokaždé jsi vzlétl a svými perutěmi učesal sedmé nebe
Naše všechno a nic
Okolo mne se prodloužil něčí stín
Dosáhl až na má opřená záda a zeď  ho vsákla
Kolem  nosu se  mi protáhla  přicházející tma a ledabylost pražených madlí v cukrkandlu
Loktem uhodil ožralý chlap do výkladní skříně Díval se na sebe  a pak si lokl        z láhve kterou před chvíli vytáhl                z odpadkového koše něco mumlal Možná modlitbu možná jen nadávky
A lidé spí ve svých levandulových postelích
Nebo se milují
Nebo si říkají  - Už ti nemám co říct miláčku-
Jak to lze .. teď v době kdy bychom