Jednou se probudíme nebude tu

"křik" Jarmily Loukotkové Vzlyk a žití

Attila ani Marcie

protivníci  politici  filozofové

ta kniha moudrostí

a pouliční čekání na zastávce kde trolejbus nestaví

a starý Řím se v mlze protahuje

 vysmívá čekatelům staletí

kde úplněk ničí i vytí vlků

a vlkodlaci bloumají bažinami

Bojí se očí divokých psů

aby zaříznutý nůž z rašeliny nevyrvali

Zatímco Cicero v šedinách rozmlouvá s třemi zlatými vlasy

tady slunce překrývá smog

protože nevidět do záclon příbytků

kde odevzdanost je nádech vzduchu na přežití

Paprsek dorozpitý

Jsou místa která se vytratila

a rituál jež oheň nerozsvítí

Zažíháme temnotu a provazy pro Pieroty si pletem s nití

i smích je maska Karneval her a útěků

Mezi filmem vstupujem do reklamy na Clavin

lásku změní na souložení a děkujem že se ještě vznítí

Unaveni z nářků z vlnobití

místo vyhlazených oblázků na kůži našich těl

za spěchem vracíme se do spěchání

a uvnitř očí třepotá se strach

že potopeni ve vlnách archu Noémovu nestihnem

Přesto jednou probudíme nevyspalí

V hrnku kávy cukr přesoleně sladký