Když padne soumrak na duši

v lucernách blikne

tam někde co nikdo netuší svíce z nebe

rozpuštěná do hvězdy

splyne do očí a slzy jsou

                                   otazníky

                                   a otazníky Nevěsty

                                   v závoji smutku

                                  a smutek je ruka co hladí ruku

                                  a ruka je souhvězdí

co oblohu maluje do kubistických obrazů

bez palety a bez štětců

Vůně utopená v soumraku mlhou rozprostře sen do mraků

Tváře oblohy

                                  a obloha bez mlhy podobá se tanci

                                  padá do blesků

                                  a blesk je oáza potoků

kde se objímají perly zármutku