Ave Aburh  AŽ 
(autorská práva )

Až louka vyroste ke kolenům 
a nikdo ji neposeká 
Lehnou si do trávy sýkorky 
kosové 
vlaštovky 
skřivani 
co společně zpívají 
o citu 
o něze 
o naději 
o bytí ve vůni

Až louka zežloutne 
a sklopí hlavu k zemi 
než květy opadají do půdy 
Budou v ní stát 
nestejní a přesto spojení 
v myšlenkách 
v prostoru 
v skořápce co praskla a dala sílu pro kořeny

Až louku jak slunce prádlo sníh vybílí 
projdou se zàvéjí 
ve stopách jediných 
sýkorky 
kosové 
vlaštovky 
skřivani