Štěstí  se posadilo  na mokrou zem
Byla plná  kaluží  a v nich se odrážel měsíc 
Plul  po ní  jako  lodička 
Občas si pouštíme papírové lodě  se vzkazy a doufáme že dopluji 
Štěstí  si vyzulo boty a ťapkalo  ve vodě 
Roztřikovalo ji kolem sebe 
Bylo celé zablácené   Měsíc  zkulatěl  a roztočil  se  na malé hladině  podobný  balónu   Radost  bosonohá  Radost  stříbrná  Radost  jako chvíle  okamžiku 
Okamžik  není  vteřina  Jen mžik  Mrknutí  oka  Zvednutý  palec  Otočení  za někým  kdo zmizí Jen Mžik 
A tak štěstí  zablácené  štěstím  co  se nepodobá  honosným  rádoby  štestíčkům  tančilo  už téměř  ve vyschlé kaluži  Bláto mu vytvářelo  na těle ornamenty  Krásnělo  Stávalo  se  volnomyšlenkářem ve světě svěráků hoblíků  kladiv  motorových pil
Ve světě  imitací v blahobytu  stejnokrojů bez rozhalenek  a barevných  šál  co neškrtí
Měsíc  rozuměl  protože  ví  proč  prosvětluje tmu
A slunce  vzešlo
ne že musi ale protože  zná  jak  podržet  štěstí  navěky  věků i napořád
Je o záři 
Rozhostilo  se tiché  ráno  kterým  se vznášely  lodě z papíru  se vzkazy ...