nuž, ještě stále vcházím sama k sobě, vcházím do své duše a objevuji neuvěřitelné možnosti lidskosti....kéž je v každém z nás.... je tam radost a smutek, smutek a naděje, štěstí a bolest a to všechno promíchané do barev lásky... buďme láskyplní i když někdy si říkám už mám toho milování dost...haha, myslím tím druhých.... je třeba zůstat a obohatit.... na to je poezie i když mnohdy velmi krutě pravdivá...ale i tak to má být..... nuž vešla jsem.... a budu se těšit na vás-----ahojka Ave

Někdy to tak je...přijdete domů a nikdo... tak si řeknete, jůůůů, to je bezva, navštívím se.... a tak činím stále, už desítky let...navštěvuji se uvnitř sebe..... a mezi knihami, květinami a postelí....tvořím jakési siločáry ducha.... to zní fakt pitomě...prostě myslím...no, kdo dnes nemyslí, jen možná politici....možná, že by měli víc číst a být v obraze poetiky a poeziie, tam nejdete tolik pravdy a tolik lží..v kterých se patláme, jak děti v barvičkách na paletě.A tak tu je literatura, aby tohle všechno a jiné možná i krásnější věci zaznamenala....nuž lidičkové NAVŠTĚVUJTE SE---A BUDE VÁM FAJN A NĚKDY I DOBŘE A JINDY I SMUTNO ALE POŘÁD MYSLITELSKY..... ahojka Ave