Když potkáš pomeranč v písku Otisk léta nezvedej ho pro druhé Když potkáš v jedné vteřině tisicero hodin nespánku neusínej nech ho ať procitne Když zakopneš o sladkost válej ji na jazyku až se rozplyne a vzývej všechny čokolády Oči koloušků ty nech pro druhé Až potkáš uplakanou řasu tu...

Zamotala do tisícero culíků strach Visí ve vlasech Prach usazený k nesfouknutí Bát se jako najít moře zapíchnuté do stromů a slzy Střapečky duše omdlévají a nekanou Mašlemi z motýlů svazujeme každodenní útěky a oblaka visí Deštníky cizokrajné jakoby chtěly umlčet slunce v oknech rozbitého domu kde...

  Černá znachověla a nebem třískl blesk Nenajdeš nikde nikoho když obloha rozpíná se k zemi Na horkých kamenech bosonohá holka odvahu si dokazuje a suchá růže vykvétá uprostřed harmonika vtisknuta tesklivý akord prospěvuje a za povětřím co se chvěje solný sloup žaluje světu Na horkých kamenech...

Mezi kameny našla jsem prázdnotu zvedla ji byla mokrá polámaná Vrabec co nezpívá ach Edith Piaf jsi to ty? Objala mne a já sama prázdná krabička od sirek do prostoru vtísnila jsem zpěv tesklivý a vroucí Mezi kameny střevíček Černá loď co plave po jevišti Sedla jsem do ní a hlavou tloukla tak dlouho...

Už nechci potkat smrt tu vlezlou roztřepanou tvrdou roztažitou smyslnost tmy co se rozcápne tam kde ležíš ty v euforii blízko nejněžnějšího květu vůně  doteky  smích a ve vteřině nic  Mlha  Otazník krupobití kterému neutečeš Vcházím do oblohy rozamazaná kaňka bolestiplná a kurva...

Když potkáš pomeranč v písku -otisk léta- nezvedej ho  Nech ho pro druhé   Když potkáš v jedné vteřině tisícero hodin nespánku neusínej Nech ho ať procitne   Když zakopneš o sladkost válej ji na jazyku až se rozplyne a vzývej všechny čokolády  Oči koloušků ty nech pro...

Tam někde uprostřed tance našla jsem květinu a vítr všatech z rubínu Nesnáším červenou světla svítí rudě a těla jsou svlačec a těla jsou pestíky a těla jsou psí víno a červená opíjí i tmu blízko zemřelého slunce za ním v mracích z kašmíru cítím dlaně To vesmír je naživu A slzy stojí Rafie...

O polednách kdy potkáš zvon na ulici ohlédneš se a vyruší tě světla auťáků těch lochnesek spěchu Zůstavíš v sobě nedotknutelnost a tisícero hříchů Nespěchám opřena o strom do kořenů vtahuješ mne průhledný cizinče z cizí země V cukrové vatě dveře co odmykám Doma je nejtišší hudba kam se utíkám

je toho tolik co chci ti dát spánku rozkouřenej šansón tak umět zazpívat v nocích kdy padá sníh až do oblak obrácený svět vyhladit a umět zhasínat je toho tolik co neumím brát ve dnech s láskou umírat umět rozlíbat zem co vysychá Uvadlá píseň bez ticha v bubnech najít obrazy a koňům vyhladit...