Nacházíte se na ploše,kde je bláznovství dovoleno..Sdílejte s Ave její kouzla v poezii, její kouzla fotografie, její autorství a bláznivou duši v uvozovkách, páč kdo není tak trochu nádherným šílencem nevytvoří nic, jen chaos, a tady je i bláznivý chaos dovolen.Že se v tom už nevyznáte ??

ZA DVEŘMI TICHO NIKDO TO NIKDO SE ROZSEDĚLO VE VZDUCHU DÝCHÁM HO A JSEM TO JÁ A DOMOV JE PĚT PÍSMEN A RODINA ŠEST A PŘÁTELÉ SEDM A ŽIVOT PĚT A NADĚJE ŠEST A SMRT ČTYŘI A ZOUFALSTVÍ DESET A LÁSKA PĚT A NIKDO PĚT A NÁVRATY SEDM A TICHO ČTYŘI TOLIK MI JE A JSEM TO...

Nepíšu pro bezdušnost dechu ani pro škvory co v dírách se pošklebují nepíšu pro věci každodenních dní bez barvy na podupané zemi nepíšu pro malá princátka a hnihovny kde knihy mají vyleštěné hřbety nepíšu pro ulice co svítí aby pokořily hvězdy nepíšu poezii pro prach v kterém chlupy a ocásky...

Blízko hvězdy co ulétla z nebe na zem zůstavíš okamžik kdy tiskneš k sobě kamení z květů opadané ze stromů blízko ulic Tam kráčíš po kostkách co ti podlamují kotníky Nepadáš  v úsměvu hýčkáš tajemství rozkoše co v peřinách tulí se k něze  odemknuté Tisíc klíčů v sobě máš kouzelnice z...

koukej se koukej na ten svět hloupej co je opilý z vrásek každodenních dní   houpej se houpej na laně v rozkoši Neplakej ať neprší Roztoč nadeji v koloběhu létání   Nespěchej nespěchej Zastav hodiny ať obrazy nejsou černé uhlí tmy Plameny ach plameny   Neboj se neboj nepálí Nalézej...

Když potkáš pomeranč v písku Otisk léta Nezvedej ho pro druhé Když potkáš v jedné vteřině tisícero hodin nespánku neusínej nech ho až procitne Když zakopneš o sladkost válej ji na jazyku až se rozplyne a vzývej všechny čokolády Oči koloušků nech pro druhé až potkáš uplakanou řasu Tu tanečnici bez...

Jednou až láska bude opravdová upadnou nebesa z rozedřených zad Atlasovi na všechny nás co nevěřící ptáky objímají krkavce rozbouřených mraků co vletí do duhy mezi poslední kapku deště a zeměkouli pročísne blesk osvícení absolutního zákona čistých vibrací a Alois Jirásek roztrhá nejdelší knihu...

Propadám se v sobě sukně nekvetou kalhoty zvoní jako kostely v kravatách nosím svoje samoty korále kdosi potrhal Propadám se k tmám na jejich stěnách stínohry polibky ruce rty utíkám a srdce rozbolí bez dechu chytám dech jsem smrtihlav Bělásek visí na křídlech chytni ho ty kdož bloudíš v mojich...

V poli pampelišek vysmívá se tulipán a zardělé makovice sypou zrníčka na vyprahlou zem Vraťte se Allene Ginsbergu ústy Mirka Kováříka do sepnutých dlaní všech prázdných papírů na kterých se tkví poezie a vyšlapuje si ulicemi New Yorku Praze nabízí pohledy do stejně stejných dnů kde vrabčáci hledaji...