Občas je takové tichoNěkdy je takové tichoJe takové tichože tě slyším mluvit Jsi v kuchyni a voláš Evi co si dáme k večeřiJsi v obýváku a zpíváš Nádherná nádherná s Pavlem NovákemJsi na chodbě slyším tvé krokyPokašláváš maminko Je takové ticho.....

Dveře do Vánoc Myslíte že můžeme vstoupit do Vánoc do onoho požehnaného místabez přetvářky Myslíte že smíme  vstoupit my všichni pozemští do Betléma  minulých časů v biblických obrazech tam kde zrozen byl Ježíšek pro děti a Ježíš Kristus pro nás tak velmi dospělé až ztraceni...

Sbalit tašku koupit čokoládu natrhat na zahradě pugét čehokoliv zkontrolovat dózu na léky a vyjít v klidu s tajuplným úsměvem na rtechulicemi co tě zdržují a nedotýkají se protože jsou studené z betonových kvádrů o které zakopáváš jako o ty asfaltové jež jsou samá díra vypálená od slunce a unavují...

Tma je čokoladovej rohlík možná i trdelník s kopou zmrzliny brzy ráno když je hladová po celé noci v které zrůžověla a zhmotněna ve snu prodávala hvězdy na ulicích v zapomenutých zákoutích měst kde žijí zapomenutí lidé odstrčeni od bulvárů poznamenaní zapomněním jen proto že v prostém bytí žijí své...

 Do Bistra Koruna na Václaváku se vracím právě tak často jako do Startu na náměstí v Nymburce vedle tenkrát luxusního hotelu Záložna s koženými boxy v bordó barvě kde sedávali maloměšťané a někdy i brácha a já  nad jedním pivem do půllitru zatímco Start- denni bar byl startovací čára a...

Už nevím co ti mám povídatStejně neposlouchášHázím na zeď všechny luční kvítky co se tam chvíli třepotají než je smázneš hrstí jílu a drnů a blátaže se tam vytvoří škleb s očima navrch hlavy s vousiskem černokněžníka co slintá apokalypsu svýho mozku z kterého vyvěrá jen a jen močál zelená stoka...