AnežkaNaučila jsi nás číst Evičko: autor, úvod a pak okamžik, kdy jsme rozklikem ZVEDLI OPONU, abychom mohli číst dál, až na konec světa ...  A já po pravdě jsem kolikrát až oněměla, zastavila se v čase a přemýšlela mlčky: 1) jak výstižně třeba jen pozorování dění jsi vložila realitu do poezie...

AnežkaNaučila jsi nás číst Evičko: autor, úvod a pak okamžik, kdy jsme rozklikem ZVEDLI OPONU, abychom mohli číst dál, až na konec světa ...  A já po pravdě jsem kolikrát až oněměla, zastavila se v čase a přemýšlela mlčky: 1) jak výstižně třeba jen pozorování dění jsi vložila realitu do poezie...

robot stroj displej sluchátkoNic se nezměnilo podobáme se ne  myšlence ale sdělení od jiných sdělení elektronickému výboji      v samomluvách na  každém chodníku Podobáme se výfukovému  plynu              i doteku silonových šatů jež...

A vůbec nechodím ke kostelům za BohemUž  dávno nePradávno vím že On mezi oblaky nepluje Chodím tam za tebou poslat ti vzkaz pomalu dvacet let mám otisky v chodidlechChybět smíš Jen nebolet

Jsou básníci kteří tiše našlapujíaby nevybuchla slovaTy nastražené miny jež by mohly vznítit plamen vášně po touze že lze milovat ne pro potěchu vlastních vystavěných zdí                                 ...

Unavená na slova                       V telefonubílá plocha ani tečka ani čárkaMožná omylMožnátajnosnubně tajůplný vzkazněkdy je mezi lidmi vystavěna vymyšlená hrázI když tenká nit změnila se na provaza v tkaničkách u bot stále stejný...

Vzpomínky jsou promiskuitní děvkySvlékají se ve mně do nahaProvokujíChtěly by abych je hladilaabych je milovalaNasrat holčičkyTo tak znovu mne chytit do pastído ok nalíčených na každém kroku  jakoby jste už dávno zapomněly že samy jste  chtěly zmizet tenkrát tehdy když byly jste...

Vyprosila jsem si své prokletí v šíleném letu všech našich milování ve všech žhnoucich dotecích v propletencich těl vzdechů i slastných výkřiků touhy Vyprosila jsem si tě má milovaná něho Nejdražší omyle mých sedmdesáti let pardon Šedesáti devíti a není to fuk a není to jedno Stejně se Praha...

Vím že tam za mnoha loukami za mnoha městyna přelomu minulostije malé nádraží kde vlaky nestaví v úpatí cestyVím že tam půjduvím že tam poběžímvím že tam doplavuJsem žízeň zamknutá do splavuVím že tam musím natrhat květyzaplést je do copů a svázat mašlíza všechny trny od zvadlých růžíza...

Unavená na slova                       V telefonubílá plocha ani tečka ani čárkaMožná omylMožnátajnosnubně tajůplný vzkazněkdy je mezi lidmi vystavěna vymyšlená hrázI když tenká nit změnila se na provaza v tkaničkách u bot stále stejný...