jiDNES nebudu naslouchat plkání o ničem i o všemO důležitém tvém a možná i mémo toku řek a počasío tom co mají levnější v marketu i o tvrdých kouskách a chlebu co stojí za hovno a moc penězani sem tam o pocitech které z tebe  někdy vydoluju jako duhovou kuličku v důlku mezi hliněnkamio píchání...

Přijíždí autovystupují z něho všichni moji lidéNevidím jim do tvářecítím  jejich vůně Mluví jeden přes druhéhoNevím co říkajímožná Ahojmožná co dělášmožná miluji těMožná nemám tě rádJsou tak blízko                         ...

Sedím u klavíruSpíMožná v sobě ladí tóny HudbaPodobá se polibkům těm dávným těm tvým těm co odešly nejprve tiše a dnes jsou otevřené tlamy zvířeteJako by v tehdy nebyly z láskyKlavír spíMožná ho probudímPro tebe odvanutá harmoniePro tebe tolik rozladěná současnosti v dějích na ulicíchV...

Když vrkají holoubci sedí na římsách a zní do daleka jejich volání Pojď vem si mne poletíme spolu nad všechny stromy kde nám vítr bude šeptat o hnízdech Když vrká člověk a člověk zpravidla mají laskavější tón v prvním setkávání Ruce jsou křídla z doteků ale když je přestane cokoliv bavit a let se...

Kéž by všichni měli světlo v myšlenkách a byli tak pokorní,jako jsi ty,Evičko.Aby měli v duši klid a touhu ne po třpytivém pozlátku,ale po vzájemné lásce,úctě,pokoře.Nádherné slovní obraty zde máš a hlavně pravdivé.Pro mě krásná báseň,za kterou moc děkuji

Teď jsem pořad doposlouchala...jsi neskutečný živel  ( a to myslím v tom nejlepším). Na dřeň jde opravdu až do morku kostí,přitom nenásilně,spontánně,díky tvé skoro až živočišnosti,která je hnací silou celého pořadu. Jsem moc ráda za toto setkání s klavírním virtuózem Radkem Svobodou,jehož pár...

A co zůstanekdyž se vytratímeMožná zbytky zpřetrhaných větze spuchřelé pamětiMožná někde na dně skříně knoflík roztrhaná punčocha cár papíru s rozmazaným písmem které se snažíme právě teď vyluštit ....zítra u našeho.....přijdeš..tvůj ...Jméno je vpité do krabatého papíruMožná o trochu víc...

Ve vráskách času a slzách domů procházím se V sobě utajený vzdech A sepnuté srdce do křížku Jako bych viděla ruce babičky jež před každým jídlem děkovala Bohu a žehnala stolu aby neosiřel Tam někde bylo víc než prosté žití Tam někde vykvétaly byliny      z který se vařil...

Vzpomínky se za mnou táhnou jako stuhy Básník by měl chodit sám Nevím zda jsem ale toulám se poprašných cestách Kde se otevírají dlaně  políček jedna v hnědých krajkových rukavičkách druhá má ještě palčáky třetí zelinkavý satén a na horizontu cesty sedí pes Čeká možná na mé stuhy...

Slyšela jsem že v šedesáti letech je hanba se milovatNatož v sedmdesátiBlahoslavení chudí duchem řekla by maminkaCopak je na milování tak hambatého ve stáříNic naopak mnohem víc  je o lásce než o nahostiO vnitřku tam kde těla se propojují s letopočtem a vráskami dušíTam kde není okázalost...